Co na této bandě zcela jistě zaujme na první pohled je image. Ačkoliv SLIPKNOT nebyli první skupinou, která začala hrát v maskách a kombinézách, v dnešní době jsou rozhodně skupinou nejviditelnější. Proto se všichni, kteří si před vběhnutím na pódium nasadí bizarní masku a nasoukají do kombinézy, nevyhnou hnijícímu odéru  recyklovaného materiálu, stejně tak jako přirovnání k tomuto fenoménu dnešní doby. Zvláště pokud jejich hudba bude mít hned několik styčných bodů s jejich tvorbou. Poněkud okatě působí i zdvojená rytmika, kdy jsou pomocné perkuse obstarávány na sud od piva a plynovou bombu. Přiznám se, že ještě než jsem vložil kotouč do mechaniky, očekával jsem český SLIPKNOT revival.

Žánrový prostor, ve kterém BAD VICTIM manévrují, vytyčují tři body: prvním je death metal, druhým klasický hard-core střihu BIOHAZARD a třetím nu-metal. Vzniká tak valivá homogenní těžkotonážní hmota, která vykazuje i jistou dávku zasmušilosti. Bohužel se materiál neubrání momentům, kdy tu a tam výrazněji vyhřezne motiv silně evokující cosi důvěrně známého či již stokrát před tím slyšeného. Jednoznačně nejslabším článkem soukolí je vokál, jehož nedokonalost v těch několika málo čistých melodických momentech nezachrání ani rozmáznutí efektem ani znatelná snaha ho odsunout co nejdál do pozadí. Další poloha hlasu, která se tu a tam vyskytne, je jakési nepovedené morenovské fňukání a sekané recitace, i to však spíše než jako výlev se silným emotivním nábojem, kterým zřejmě tyto fragmenty mají být, působí jako nepovedená parodie. Nejvíce tedy do hudby sedne nečitelný murmur, který je naštěstí zastoupen v nejsilnější míře. I z toho mám však pocit, že pan zpěvák si příliš jistý v kramflecích není, jak ve vokálním projevu, tak hlavně v angličtině, která v několika momentech prorůstá do jinak českých textů. Poetika skupiny, když už jsem ji zmínil, rozhodně nepatří k tomu lepšímu co CD "Blindness 254/506" skýtá. Jako oslnivé majáky tu svítí frázovité útržky jako „System! Die! Agressive! Die!“ a další mělká klišé, která zvláště v češtině zní hodně opraně. Možná by stálo za to pouvažovat o celoplošné anglofikaci (za předpokladu, že by se vokalisté naučili anglicky). 

Zajímavým zpestřením zvuku se v koloritu nahrávky jeví sporadické kovové údery do sudu od piva či jiného netradičního nástroje, ale očekával bych, že tyto netradiční nástroje budou využity v mnohem větší míře než tomu na "Blindness 254/506" je. Místo bázlivého oťukávání sudu, které jen podporuje klasické bicí, by  BAD VICTIM rozhodně z bahna šedého průměru zvedl nějaký košatější industriální experiment s netradičními perkusemi. Místo chatrné podpory něco, co opravdu zdvojí rytmiku a dodá hudbě feeling industriálně-noisové špíny. Nápad zajímavý, provedení však budí dojem, že se hoši bojí více experimentovat. I hudebně se tu však najdou hezká místa, která jakoby na chvíli celé nahrávce sejmula pouta konvencí. Například akustické motivy ve skladbě „Break-It!“ se sice v kontextu celé písně tváří hodně násilně a nemístně – ale zaplať pánbůh alespoň za to. Nejsilnější skladbu spatřuji v poslední „Systematic/Aggressive Song“, i tu však silně znepříjemňuje křečovitý vokál, který si nedokážu vysvětlit jinak, než že se s ním ve studiu velmi spěchalo nebo že vokalisté mají opravdu zoufale poskromnu talentu a schopnosti přenést hlasem jakékoliv emoce. Dalším leopardem, který tuto skladbu servává nelítostně k zemi je text. Na druhou stranu velkým plus je zajímavě nasypaný počátek – takových pasáží více! Zvuk pochází z vyhlášeného studia Šopa, takže mu věru není příliš co vytknout. Věřím, že nahrávka zní přesně tak, jak ji skupina chtěla mít. Pokud se BAD VICTIM zbaví některých neduhů, které jsem zde zmínil, určitého stereotypu a nudy které nahrávka vzbuzuje a vydají se ve své cestě dál od konvencí, viděl bych je jako zajímavý příslib do budoucna.